Povídky
Kouzelný les
Ahojky všichni moji milí čtenáři!
Dneska jsem si pro Vás připravila takovou kratší povídku o kouzelném lesu. Takže jdeme na to!
Jak už to tak bývá, v lese je krásný čerstvý vzduch a plno zeleně. Někteří lidé jsou z toho nadšení, ale jsou i takový lidé, tzv. 'lumpové', kteří tuto krásnou přírodu ničí. A to tak, že jdou a rozkopávají hříbky, ulamují větve ze stromů, hází flašky od pití nebo alobaly apod. na zem, chodí do lesa vyhazovat odpadky apod.
Tyto lidi nemá nikdo rád a to ani medvěd Marek a Péťa. Tito dva medvídci jsou ochránci celého lesa a jejich povinností je odhánět z lesa tzv.'lumpy'. Už se jim párkrát stalo, že tam nějakého takového lumpa viděli a zahnaly ho a už nikdy tam nepřišel. Ovšem Marek a Péťa taky celý den nesedí a nedívají se, jestli někdo jde nebo ne.
Všechno jim hlásí kouzelné víly Niki a Kiki. Ty poletují nad lesem a dívají se, co tam návštěvníci dělají. Když vidí, že je tam tzv. 'lump', tak zavolají na jelena Káju, ten to řekne lišce Lucince a ta to řekne mravencovi Honzovi a ten už běží říct to medvědům.
Jednoho krásného podzimního dne, kdy se Marek a Péťa hrály na palouku u lesa, viděli, jak se do něho plíží s velikánským černým pytlem, který se používá do odpatkových košů. Ten dotyčný ještě měl v ruce kofolu (2 litry) a už měl pití jen na dně. Medvídci Marek a Péťa pozorovaly, jak se ten chlap plíží do lesa.
V tom k Markovi a Péťovi přiběhl mravenec Honza a pisklavím hláskem řekl:'Kluci, kluci...vidíte támhle toho chlapa?!?! Jak se plíží do lesa s tím černým pytlem ?!?!' 'Jasně, že ho vidíme, Honzo' řekl medvídek Péťa. 'On určitě nese odpatky, kluci' řekl mravenec Honza. 'To si myslím také, Honzo, přitakal Marek, pojďme to prozkoumat!'
Tak se kluci vydali prozkoumat celou situaci. A měli pravdu! Ten 'lump' opravdu vyhazoval ty odpatky z toho pytle do velké vykopané díry (kterou vykopal mimochodem on sám, takže narušil půdu lesa...). Medvídci Marek a Péťa neváhali a zabrumlali:'Kdo to tady ničí les?!?!' Ten 'lump' se otočil kolem do kola a pro sebe si zabrblal:'To se mi jenom zdálo... vyhazuju dál'.
Tak medvídci vylezli z poza keře, začali utíkat za tím 'lumpem', ten dostal strach, že ho honí medvědi, že mu něco udělají a tak utíkal co mu nohy stačily a už nikdy více do lesa nepřišel.
KONEC.
Tak, z tohoto si můžete vzít několik ponaučení: Nevyhazovat odpadky do lesa, nerozkopávat houby, nevyhazovat flašky od pití, alobaly apod. to se totiž nemá! (Jinak,kdo to nepochopil, tak je to vymyšlená povídka a zvířata v lese nemluví...)Zdroj obrázku: http://www.google.cz
Petra ☺
Klárka a Adam
Ahojky všichni moji milí čtenáři!
Dnes jsem ti tu pro Vás po trochu delší době připravila zbrusu novou podívku o Klárce a Adamovi 
Tak jdeme na to!
Jednoho jarního dne se Klára probudila. Vstala z postele a šla do kuchyně, kde seděli její rodiče u snídaně. Povídali si o jarních prázdninách a o tom, co budou dělat nebo kam pojedou. Když Klára vstoupila do místnosti, rodiče pozdravila:'Ahoj! Co je k snídani???' 'Míchaná vajíčka, Klárko, řekla maminka, posaď se'. Klára šla tedy ke stolu. Vzala si na talíř vajíčka a rohlík k přikusování.
Potom se rodičů zeptala:'Tak co jste vymysleli za program na jarní prázdniny???' 'No... víš Klárko, já musím být v práci a i maminka, a tak jsme se rozhodli, že tě pošleme za babičkou a dědou na statek.' řekl tatínek. 'Aha...' odpověděla tatínkovi Klára smutným hlasem. Nebyla smutná pro to, že by nechtěla jet na statek za babičkou a dědou, ale byla smutná, protože nebude s rodiči.
Tak se všichni nasnídali a Klára si šla sbalit věci. Když k ní maminka vešla do pokoje, tak jí řekla:'Nebuď smutná, Klárko, přece tam bude i ten kluk, co se Ti tam líbí! :)' 'Myslíš Adama?' ptala se Klára. 'Ano to myslím, odpověděla jí maminka, přece se Ti líbí, nebo ne?' 'No... ani moc ne' řekla Klára, ale v duchu si sama pro sebe říkala:'Adam+Klára=láááskááá ♥' Potom si maminka s Klárou chvíli povídali a poté maminka odešla.
Klára si sama pro sebe řekla:'Na toho jsem úplně zapoměla, aspoň se mám na co těšit!!!' A tak se balila rychlostí blesku. Potom se svými dvěma kufry přiběhla do kuchyně, kde maminka zrovna vařila oběd a tatínek si četl noviny a zapištěla:'Tak můžete jet!' A jelo se.
Až tam přijeli, tak jako první, co Klára udělala, bylo to, že běžela za svým oblíbeným koníkem Hvězdou. Hvězda byla ve stáji a spokojeně jedla slámu. Ovšem!... když k ní Klára přišla, tak si všimla, že v zadu se stájích stojí Adam a hřebelcuje jednoho z babiččiných a dědovích koní jménem Blesk.
Klárka celá zrudla a honem se otočila, aby ji Adam neviděl. Co bude dál, se dozvíte v pokračování.
Povídka o Julii Keshové, Třetí díl
Ahojky všichni moji mílí čtenáři,
Tentokrát jsem si pro váš připravila už třetí pokračování o Julii. Tak doufám, že se Vám bude líbit Jak jsem již psala, vždy do pokračování vložím poslední odstavec z posledního pokračování, aby jste si trochu připomněli, o čem ta povídka vlastně je.
Konec už popisování baletní místnosti. Teď už k Julii. Paní učitelka byla už na první působila velice mile a příjemně. Poté pronesla:"Milé děti, vítám Vás na Vaší první hodině baletu. Zde, v této třídě se budeme scházet každé úterý v 16:00 hodin odpoledne. Budeme se tu učit jak různé piruety, tak i normální cvičení. Piruety až časem, protože na to jste teď malincí" a pousmála se.
Její úsměv vyjadřoval pocit štěstí a náklonosti. Julie hned viděla, že si budou rozumnět. Paní učitelka poté pronesla:"Tak milí rodičové, já bych Vás teď chtěla poprosit, aby jste se tu posadili a já se zatím podívám, co jste mi sem nahlásili za šikulky". Maminka Juli si šla sednou i s Julianěním tatínek na velikánskouckou, dlouhou a hlavně růžovou sedačku. Jak se všichni rodiče posadili, paní učitelka si děti zavovala k sobě.
Pak začala mluvit: "Tak děcinka, vítám Vás ještě jednou na Vaší první hodině baletu a doufám, že se Vám tu bude líbit. Budeme se tu učit různé baletní prvky, ale ze začátku hlavně gymnastiku a pružnost." Poté paní učitelka popošla k rodičům a řekla:"Vás milí rodiče bych ještě poprosila o přízpěvek 200,-Kč na všechny baletní pomůcky pro Vaše děti. To jsou např. baletní boty, cvičební úbor a spoustu dalšího , usmála se, A také potom roku budete přizpívat tak 100,- Kč dohromady i za první jak i za to druhé pololetí na různé autobusy, které nás dopraví do divadel na vystoupení, potom také dresy na to vystoupení a další." Paní učitelka se pak je ještě zeptala:"Chcete se mne na něco zeptat? S radostí odpovím na všechny Vaše dotazy." Nikdo se nehlásil a tak paní učitelka odešla zpět k dětem se slovy"Tak doufám rodiče, že si to tu užijete a teď se společně podíváme na tance Vašich dětí."
Jak přišla k dětem, začala k nim mluvit:"Tak děcinka, první bych se chtěla podívat na Vaši rovnováhu. A to tak, že mi ukážete taneční prvek s názvem "holubička". Jistě jej každý zná. Kdo ne, názorně Vám jej ukáži." Paní učitelka popošla do prostřed sálu, stoupla si na špičkách a pravou nohu dala do vzduchu. Julia si pomyslela:" Kéž bych také takto uměla tančit. Snad se to někdy také tak naučím." Jak paní učitelka přišla zpět k dětem, poslala je, ať se jdou seřadit do jedné dlouhé řady, že budou chodit popořadě. Julia šla jako první.
Postavila se na špičkách, zvedla pravou nohu a vypadala při tom stejně jako paní učitelka. Maminka a tatínek Julie jen seděli na velké dlouhé růžové sedačce s otevřenou pusou dokořán a dívali se, co ta jejich dcerka vlastně umí. Vůbec netušili, že má takoví talent! "Je až neuvěřitelné, co ta naše Juli umí" pronesl tatínek. "To ano, to ano" odpověděla mu maminka zírajíc pořád na Julii. Jak po Julii chodili ostatní děti, ani jeden chlapeček nebo holčička nebyli zdaleka tak dobří jako Juliana.
Bylo vidět, že si toho všimla i paní učitelka. "Je zvláštní, že Julia, která nikdy před tím ve svém životě nechodila do baletu, udělá takovou holubičku a ostatní děti, které už sem chodí třeba půl roku padají!" Myslela si paní učitelka. Poté se děti různé rozcvičovali apod. a poté už jen paní učitelka řekla:"Tak děti, děkuji Vám, že jste přišli a uvidíme se opět za týden v tuto dobu Můžete se jít převléknout." Jak děti odcházeli do šaten, tak paní učitelka přišla za Julianimi rodiči a řekla jim:"Rodiče Keshovi, máte neuvěřitelně nadanou dceru!" Maminka jí na to odpověděla:"To ano, ovšem nechci být nějak namyšlená, ale i já jako Vy jsem v údivu. Nikdy předtím jsem ji neviděla tančit." "Opravdu? Tak jak jste usoudila, že má chodit do baletu?" divila se paní učitelka. "Vzdělila mi to její učitelka z mateřské školky. Že prý si o přestávce hrají na divadlo a Julia tam tančí jako baletka" řekla maminka. "Ohhh, to je roztomilé. A je také zvláštní, že nikdy před tím ve svém životě nebyla na hodinách baletu a už tančí jako já. Jako já, která jsem chodila už 12 let do baletu, než jsem se naučila takovéto prvky a ona už to již umí!" řekla paní učitelka. "To ano" zároveň pronesla maminka s tatínkem. Potom paní učitelka pokračovala: "No, každopádně jsem Vám chtěla vzdělit, že tu pro ni u nás není místo." "No moment, jak to myslíte? Vždyť říkáte, že je dobrá stejně tak jako Vy, jako žena chodící do baletu 12 let." divila se maminka. "No právě pro to. Myslím, že by měla chodit na jednu odbornou baletní školu pro začínající baletky jako je ona. Pro nadané baletky. A je to školam konkrétně s názvem: "Hi ballets". V překladu:"Ahoj balete". řekla paní učitelka.
"Opravdu, to myslíte, že je tak dobrá?" ptala se maminka. "Ano to myslím, paní Keshová. To myslím." řekla sebejistě paní učitelka. "Nu dobře, souhlasil tatínek, a mohl bych prosím vědět, v jaké čtvrti se ta škola nachází?" "Hahaha, pane Keshi, ta škola není u nás ve městě. Vůbec není u nás ve Státech Amerických. Je v Anglii." řekla paní učitelka.
Před rodinou Keshovím teď stojí velké rozhodnutí, jestli jet do Anglie a dát jejich dceři budoucnost slavné baletky, nebo nikam nejezdit, kvůli finančním prostředkům?! To se dozvíte milí čtenáři v pokračování povídky a já doufám, že se Vám povídka líbí.
Petra ☺.
Povídka o Julii Keshové, Druhý díl
Ahojky všichni moji milí čtenáři,
Dnes jsem si pro Vás připravila článek, respektive pokračování povídky o Julii Keshové 
---------Skončila jsem u toho, jak chtěla Julia chodit na balet. Vždy do povídky na pokračování budu dávat poslední odstavec, aby jste si trochu připomněli o čem povídka je ---------------------
Jednou takhle, kdy paní Keshová ukládala Julii spát, zeptala se jí:,,Juli(čti:"Džuli"), volala mi paní učitelka ze školky." Julia si pomyslela:,,Co jsem provedla? No moment... Já nic!.... Hm... Jestli to nebude to, jak jsem nedopila čaj..." paní Keshová pokračovala:,,Vzdělila mi, že prý si s dětmi hrajete na divadlo.",,Ano maminko. To hrajeme" řekla Julia. " ,,No víš Juli, já jsem se Tě hlavně chtěla zeptat, jestli by jsi nechtěla chodit do baletu." pokračovala maminka. ,,Ano, to bych chtěla a moc!" s nadšením pronesla Julia.
A od té doby, co Julia souhlasila s maminkou, že bude chodit do baletu, tak se její život začal kvapem měnit. I když byla tak malá, byla dost rozumná na to, aby chápala, kolik jí dá balet zabrat, ale přesto do toho šla. Jak dny plynuli, nastal den, kdy Julia měla jít na první hodinu. Byla moc nervózní, jak to tam bude vypadat, jak bude tančit apod. Ale když tam s maminkou přišla, nervy byly rázem tu tam a stres s Julie opadl. Baletní sál byl velmi krásný!
Po stěnách byla obrovská zrcadla a na stropu vysel velmi velký růžový lustr na kterém byli zapálené svíčky, samozřejmě růžové. Vlastně všechno v baletní místnosti byl jeden velký růžový čtverec 
. A hned v pravém rohu byl velký růžový stůl, který byl obšitý bílým lemem a u něj stála docela malá, malinkatá židlička s nápisem: "Baleťačky". Hned před růžovým stolem byli všechny velikosti obručí → růžových, jak jinak se kterými malé baletky trénovali. Za růžovým stolem a židlí byl na zdi přilepen jeden velký bílý papír(to byla snad jediný zeď, na které tam nebylo zrcadlo), na kterém na hoře bylo napsáno: "Baleťačky" zase...
Byla to velká plocha, kam všem holkám a klukům byli zapisovány známky, úspěchy a ba naopak i ty neúspěchy. Když tam Julia uviděla své jméno, tak se jí oči úplně rozzářili! Bylo to poprvé, kde někde bylo napsáno její jméno! Tedy kromě podepsaných hrníčků a talířů ve školce... ale to se nepočítá
Pak tam také bylo velké růžové umyvadlo, na kterém stála velká růžová tuba plná růžového mýdla s vůní růží. Také celá místnost voněla růžemi. Pod umyvadlem byl velký dlouhý huňatý růžový koberec, na kterém byl vlastnoručně vyšitý nápis s názvem:"Boty". Tam si všechny holčičky a kluci měli odkládat své boty.
Konec už popisování baletní místnosti. Teď už k Julii. Paní učitelka byla už na první působila velice mile a příjemně. Poté pronesla:"Milé děti, vítám Vás na Vaší první hodině baletu. Zde, v této třídě se budeme scházet každé úterý v 16:00 hodin odpoledne. Budeme se tu učit jak různé piruety, tak i normální cvičení. Piruety až časem, protože na to jste teď malincí" a pousmála se.
Julia byla celá natěšená na hodiny baletu a vše kolem. A vy, milí čtenáři se můžete také těšit na pokračování!
Petra ☺
Povídka o Julii Keshové, První díl
Ahojky všichni moji milí čtenáři,
Dnes jsem si pro Vás připravila článek po trochu delší době. Má to být taková "povídka". Napsala jsem ji JÁ SAMA TAK JI NEKOPÍRUJ NA SVŮJ BLOG a z důvodu, že jsem se nudila.
Tak bez kecání a jde se psát 
Julia Keshová → baletka budoucnosti...
Julia Keshová byla 20ti letá slečna, která se zabývala uměním. A zejména baletem. Už v dětství se jí líbilo, jak baletky poskakují na pódiu, jake kdyby uměli létat. Jak elegantě tancují. Krok co krok na špičkách. To VŠE se jí líbilo. Byl to její sen → stát se baletkou. Jenže v té době ještě netušila, co vše balet obsahuji. A to: každodenní tréninky, štíhlost, rovnováha a spoustu dalšího!
Ale přesto do toho šla. Na vlastní pěst! Začala tím, že už ve školce, když si s ostatními dětmi hráli na velké divadlo, tak Julia byla tou hlavní postavou celého děje. Julia byla tou baletkou, která se objevila v onech dětských myšlenkách. Julia byla na onom imaginárním pódiu a tančila před celou školkou.
Jednou, takle když si s ostatními dětmi Julia hrála na divadlo, spatřila ji paní učitelka a hned co děti předala rodičům domů, volala paní Keshové, mamince Julie, aby jí vzdělila tu šťastnou zprávu. Juliina maminka z toho byla velice nadšená, protože i ona snila ve svém dětství, že se stane tanečnicí. Ovšem ne baletkou. Ale tanec jako tanec.
Jednou takhle, kdy paní Keshová ukládala Julii spát, zeptala se jí:,,Juli(čti:"Džuli"), volala mi paní učitelka ze školky." Julia si pomyslela:,,Co jsem provedla? No moment... Já nic!.... Hm... Jestli to nebude to, jak jsem nedopila čaj..." paní Keshová pokračovala:,,Vzdělila mi, že prý si s dětmi hrajete na divadlo.",,Ano maminko. To hrajeme" řekla Julia. " ,,No víš Juli, já jsem se Tě hlavně chtěla zeptat, jestli by jsi nechtěla chodit do baletu." pokračovala maminka. ,,Ano, to bych chtěla a moc!" s nadšením pronesla Julia.
-----------------------------------------------------------------------------------
►To by bylo pro dnešek vše a někdy bude pokračování. ◄
Jinak doufám, že se Vám článek líbil. Je to první článek v sérii "Povídky" a budou tady prostě různé povídky na pokračování nebo i bez pokračování a tak
Petra ☺
Základní tipy:
- Používejte často nové bloky.
- ENTER = nový odstavec.
- SHIFT+ENTER = nový řádek.
- Obrázek je nejprve třeba nahrát na server přes Vložit obrázek a Správce souborů.
- Obsah z Wordu vždy přenášejte přes Vložit z Wordu.
- NEpoužívejte mezerník pro zarovnávání objektů.
- Stiskněte tlačítko listování.
- U bloků, které mají být skryty, vyplňte nově zobrazené textové pole.
- Všechny bloky s vyplněným listováním budou na stránkách skryty kromě prvního v pořadí.
- Tlačítko přidat odkazy vytvoří nový blok se zástupcem, který bude na stránkách nahrazen odkazy. Tyto odkazy budou shodné s vyplněnými nadpisy u listování a budou přepínat příslušné bloky.
- Ze všech bloků, které mají vyplněné listování, bude zobrazen vždy pouze jeden. Bloky, které nemají vyplněné listování vůbec, budou zobrazeny vždy.
- Pokud chcete skrývat i první blok listování, vytvořte na jeho místo nový prázdný blok a použijte pro jeho nadpis výraz: %empty%
- Chcete-li při přepnutí bloku rolovat okno na horní část bloku, přidejte za text bloku výraz: %top% (např.: Dovolená%top%)